Popis rekordního
letu samotnou pilotkou:
Vyhecována Petrem a Tondou “balím”
přeletářský batůžek 26. srpna už dost po desáté hodině dopolední.
V červenci jsem s Alpinem nalétala necelé tři hodiny,
ale od té doby ho proháněl jenom Tonda.
S pocitem žokeje před Velkou
cenou a obklopena loggerem, baterkou, rádiem a všemi ostatními nutnostmi
stojím na váze a posléze táhnu Alpina na start k rekordnímu
letu. Při plánování nijak neváhám, již dříve jsme mysleli na návratovou
trať, případně na volný let přes 3 otočné body. Nyní tedy deklaruji
návrat Křižanov hangár - Tábor hangár - Křižanov hangár, tj. celkem
204,5 km.
Startuji za Z142 OK-NOE pilotovanou
Járinkem Dolákem těsně před čtvrt na jednu, odvážně se vypínám a
začínám bojovat způsobem “a la prase” - ustřeďuji stoupání střídavě
na devadesáti a šedesáti km/hod., než pochopím záměry a svody svého
“větroně-lightu” a šedesát na rychloměru začínám považovat za bezpečnou
rychlost.
Podle zatím nepsaných Murphyho
pravidel plachtění právě v okamžiku, kdy konečně nalétávám
silný stoupák a spokojeně se kochám, je ke mně odvážným způsobem
přivlečen Kestrel a oba máme ve chvilce plné ruce práce s vyhnutím
se druhému.
Slyším Mufa na odletu a s rozhodnutím
zkusit, co půjde, prolétávám na odletu sektorem v 800 m (13.01 SELČ).
Zanedlouho mne na úrovni plavně - a opravdu letmo - míjí A7
(Mrazík) a AZ (Zip) a Mrazíkovo: “Jani,
bojuj!” mě hladí do uší a na duši.
Cesta vpřed vypadá celkem slibně,
pouze dohlednost je kolem deseti kilometrů. Pohybuji se však neustále
do 1000 m a postupuji opatrně vpřed s cílem najít silnější
stoupání. Na úrovni Měřína poprvé dotáčím do 1.200 m v průměrném
stoupání 2,6 m/s. Přeskakuji dál, prolétávám jižně Jihlavy a poté
mírně odbočuji na lesy za známou dýmající “dřevovýrobnou” -
průměrné stoupání 1,4 m/s. Vidím před sebou jihlavské Vosy značící
mi další stoupání, já však mezitím musím brát další dva stoupáky!
Kámen - severně nalétávám stoupání
2 m/s a dotáčím v příjemně zesilujícím stoupání do 1400 m.
Úhel pohledu je rázem optimistický, kontroluji čas na trati a mírně
zrychluji.
Celkem bez problémů otáčím v 970 m Tábor (14.48 SELČ), kde se zrovna
dělají malé vatičky, a obracím zpět. Pohled na východ je pěkný –
pokračuji tedy “až” na úroveň Chýnova do 500 m, kde nalétávám stoupání
1,7 m/s. Výška základen se opět zvedá, v oblasti jižně od Jihlavy
pak dotáčím do 1500 m. Dokluzový “šprajc” točím jižně Měřína do
1600 m na průměrném stoupání 2,1 m/s, zrychluji na 140 km/hod. a
prolétám nad příletovým bodem v šesti stech metrech (16.36
SELČ). Už před startem bylo rozhodnuto v případě dobrých podmínek
pokusit se pokračovat ve volném letu na vzdálenost přes tři otočné
body. V době mého dokluzu se však pozvolna začíná od západu
nasouvat oblačnost rozpadlé bouřky, činím alespoň pokus doletět
na sluníčko a něco zde najít. Ve 450 m obracím a rozhoduji se ukončit
let. Přistávám v 16.50.
Vím, (a víme), že se “něco”
povedlo, a tak čekáme na výrok komisaře po stažení loggeru. ”Je
to dobrý”, konstatuje Petr a cesta pod pumpu je volná…..
Pro
ty co vydrželi, trochu statistiky na závěr:
- celkem jsem na návratové
trati Křižanov - Tábor - Křižanov (204,5 km) letěla průměrnou rychlostí
57,1 km/hod. V průměrném stoupání 1,2 m/s
jsem toho dne na přeletu vytočila 37 stoupáků,
nejdelší “přeskok” pak činil “neuvěřitelných”
15,4 km.
Naším aeroklubovým cílem bylo
pokusit se ustavit národní a světový rekord(y) v kategorii
DU a zapsat tak Českou republiku do světových tabulek.
Těší nás zároveň i možnost propagovat tímto způsobem našeho výrobce
ultralehkých větroňů, firmu TeST s.r.o.,
v čele se Zdeňkem
Teplým.
Jak už předeslal Tonda, opravdu
se dá s Alpinem letět dobrá trať slušnou rychlostí.
A tak je čas naplánovat další pokusy…
Jana
Koutná
Aeroklub
Křižanov
|